... an airport

Czech-us za vás zařídí hodně, ale ubytování a letenky jsme si holt museli zařídit sami.

V rámci programu jsme dostali možnost zvolit si zaměstnavatele dle vlastního výběru. My, neznajíce přepočet stupňů fahrenheitů na celsia jsme si vybraly GHMP, tedy společnost sídlící v Houstonu, v Texasu.

Tato společnost má mnoho předností, ale ubytování na rozdíl od mnohých jiných nezajišťuje.
Snad každý kdo kdy hledal byt si dozajista vzpomíná, jaká je to sranda. Nekonečné surfování na netu, porovnávání cen, vzdáleností, vybavení, naprosto mimozemská komunikace s makléři a majiteli - to a k tomu ještě přidejte fakt, že jsme se nacházely půl světa od kýžené lokality. Jinak řečeno, bylo to období, kdy jsme skoro litovaly, že jsme nezůstaly doma a nejely někam na Berounku.

Tady jsme!

Fall Creek

I přestože jsme spojily síly s dalšími dvěma děvčaty, Mariou a Martinou, které byly stejně jako my přiděleny do oblasti Fall Creek v severní části Houstonu, jsme odcházely s nepořízenou.
 A to hned z několika důvodů. Zaprvé jsme nemohly složit deposit - tedy zálohu, která má většinou podobu hotovosti a vyžaduje osobní doručení. Za další je Fall Creek poměrně movitá oblast, kde se pronájem pohybuje v takových částkách, které jsme si nemohly dovolit. Lichý počet naší skupiny se také ukázal jako nešťastný (ačkoliv podle všeho lze pravidlo 2lidé/pokoj různými způsoby ohnout :))

Poslední záchranou bylo přihlášení se na místní komunitní fórum, s prosbou o radu. První reakce byli rozpačité ('To jako musíme importovat plavčíky z jiných zemí?!'), ale následovala povzbuzující pozitivní vlna, v jejímž čele stála Molly, mladá maminka žijící v sousedství, která se nakonec stala naší paní domácí. (A po několika měsících můžu říct, že jsme si lepší ani nemohli přát).

Nákup letenky byla další zábavná část. Ono naplánovat si kudy povedou naše cesty, až v září oficiálně skončí 'work' a začne 'travel' bylo obzvlášť pro někoho jako my (rozumí se tím ten, kdo nemá plány ani na večeři), poměrně nevšední věc. Nakonec jsme rozhodly cestovat z Houstonu přes San Francisco do New Yorku (bílé místo v mapě mezi jednotlivými městy je stále v procesu projektování).

Cestu do USA jsme započaly v úterý 10. června v 6:50 na letišti Václava Havla v Praze. Mezipřistání v Bruselu jsme promodlily, když jsme v nekonečné frontě zjistily, že postrádáme jeden ze dvou dokumentů uvedených pod pokynem 'předložte'. Belgie byla naše poslední evropská zastávka a tak jsme si prošly krátkým bezpečnostním pohovorem, který měla na starosti malá energická úřednice s neobyčejným zájmem o naše zavadla - jestli nám balila maminka či jsme to zvládly samy, jestli někomu vezeme nějaký dárek, střelivo, bodné či sečné zbraně nebo cokoliv jiného, o čem by Spojené státy měly vědět. Na všechny otázky jsme s klidnou duší odpověděli záporně a nastoupily do letadla, které nás po 8 hodinovém letu a několika delikátních chodech vysadilo před branami NYC.