... Houston

První den v Houstonu lze poměrně přesně vyjádřit slovem 'šok'. První těžkou ránu nám zasadilo počasí. Vedro. Strašný, strašný vedro. Houston je v podstatě největší sauna na světě.

Cestou pro zavazadla jsme se zvesela bavily po našem, když k nám přistoupil pán ve středních letech s úsměvem na rtech. 'Where are you, guys from?' Nadšeně jsme mu povyprávěly o svém poslání v Houstonu a on se nám na oplátku svěřil, že, ač není místní, chystá se jít v pátek na jeden koncert a jestli prý chceme, dá nás na guest list a můžeme se taky stavit. Pán se jmenoval Steve a jeho rodina vlastní jednu takovou firmu tady v USA. Nakonec se ukázalo, že jeho celé jméno je Steve van Doren, firma nese název Vans Inc. a koncert nebyl ničím jiným než Vans Warped Tour. Hádám, že mu byl sympatický náš vyrovnaný a klidný přístup, když totiž zmínil jméno 'Vans', Bára F. nehla brvou, neboť myšlenkami řešící jak se dostaneme z letiště předpokládala, že jeho rodina prodává dodávky.
Z pracovních a geografických důvodů jsme na Warped Tour nakonec nezavítali, ale na Stevovu počest si koupíme alespoň boty.
(update: Big Bára už svou povinnost hrdě splnila)

Houston se nám začínal líbit, ale nebyl čas na bratříčkování se s multimilionářem. Místo toho jsme nasedly na první taxi a nechaly se odvést do kanceláře našeho zaměstnavatele.
Nutné dodat, že i když vzdálenost činila asi 36 mil, platily jsme přibližně stejnou sumu, jako když se Praze necháte odvést z Karláku na Náplavku.

U zaměstnavatele na nás čekalo pár dalších papírů k podepsání, video o bezpečnosti práce, zkouška uniformy, výběr barvičky na píšťalku (Bára F. - žlutá; Bára K. - zelená; Míša - fialová) a už jsme se vezly na bazén. Byly jsme tak doslova hozeny do vody, neboť jsme musely projít vstupními testy, prokazujícímy naše plavecké a záchranářské dovednosti.
Téměř dva dny v letadle a několik hodin bez jídla a bylo s podivem že jsme se vůbec zvládly převléknout do plavek. Původně jsme považovaly zkoušku za formalitku, ale poté co se nás více než jeden z přihlížejících zeptal 'Did ya'll pass?' začaly jsme být rády, že můžeme odpovědět ano.

Lifeguard Instructor, který nás provázel po celou dobu (a jehož jméno si nepamatujeme :() nás pak odvezl k nejbližší restauraci, tedy Chili's. Tak jsme se poprvé dozvěděly o Houstonu něco nového a sice, že se jedná o město jídla. Ať si ujíždíte na jakékoli kuchyni, najdete ji tady, bylo nám řečeno. Navíc, dáno polohou, obzvláště se zde daří kuchyni mexické. Daly jsme si tedy za úkol prozkoumat pravdivost tohoto tvrzení a od té doby jej poctivě podrobujeme testování.

Předkrm v Chili's - guacamole, tostada chips a salsa.

Tacos, quesadilla, frijoles negros, arros, queso salad, mimo snímek sweet potato fries.

Po lehčí večeři jsme se vydaly na nákup do místního Walmartu, do cesty se nám ale bohužel postavila čtyřproudá silnice a tak přispěchala na pomoc naše spasitelka Molly. Náš první nákup probíhal krajně hekticky a v duchu 'berem co vypadá aspoň trochu povědomě'.
Učinily jsme ale několik překvapivých závěrů: 1) čím zdravější, tím levnější - naše spíž tak přetéká celozrnnými těstovinami a hnědou rýží, 2) čím větší tím levnější - 3,6 litru mléka v lednici mluví za vše, 3) bílý jogurt není na jídlo ale na vaření, 4) všechno má svůj regál, popřípadě celou uličku.

Dalším Walmartovým dobrodružstvím pravděpodobně věnujeme celý příspěvek.